Vzhledem k teplotní inverzi se smog se stal v minulých dnech součástí naší městské reality.
Politikové se brzy začnou předhánět v poroučení větru dešti. Úspěšně začal například pražský radní za Zelené Štěpánek, který usoudil, že by se Praha měla zavřít pro individuální automobilovou dopravu a nahnat do ulic stovky policistů, aby to pohlídali. Strana Zelených tak přešla na další level: masové nasazení silových složek k vymáhání politicky motivovaných zelených regulací.
Smog byl vážný problém. To, co máme teď, je odvar skutečného smogového problému. Tlaková výše uzavřela v prosinci 1952 Londýn pod pomysnou poklici inverze. Kouř z komínů, z výfuků autobusů na naftu, které ve jménu pokroku nahradily zastaralé tramvaje, z uhelných elektráren a průmyslových zdrojů neměl kam utéct. Viditelnost klesla asi na dva metry, mlha měla žluto-zeleno-černou barvu, která dávala vytušit přítomnost sazí a sloučenin síry. Městská správa se rozhodla reagovat omezením dopravy, zastavilo se vše kromě metra. Příroda má přece přednost před lidmi, takže přestaly dokonce jezdit i ambulance, pokud se někomu udělalo nevolno, měl smůlu. A nevolno se udělalo hodně lidem, protože museli do práce pěšky a vdechovali to svinstvo. Finální účet za vydařenou regulaci činil 4000 mrtvých, převážně osob, které trpěly nemocemi oběhové nebo dýchací soustavy. Koncentrace prachových částic byla tehdy 3000-14000 mikrogramů na metr krychlový vzduchu, což je asi padesátinásobek toho, co naměřili minulý týden v Praze.
V lednu 1982 zaznamenali lékaři v tehdejším Československu po dvacet dnů trvající teplotní inverzi ve větších severočeských městech nárůst výskytu respiračních chorob, jako záněty horních cest dýchacích a zhoršení astmatu. Hodnoty koncentrace oxidů síry byly někde v rozmezí 1500 - 2440 mikrogramů/m3 a den, což je přibližne deseti- až dvacetinásobek současného limitu. Současná situace se s tím vůbec nedá srovnat.
Jaký že to máme problém?
V dnešní době prakticky přestaly být relevantní imisí oxidy síry. Vznikají spalováním uhlí nebo nafty obsahující síru. Vzhledem k opatřením provedeným na všech možných stranách jsou v dnešní době překračovány již jen limity prachových částic. Imisní limit činí 50 mikrogramů/m3 a tento limit smí být překročen maximálně 35x za rok. Vyhodnocuje se přitom frakce PM10, což jsou částečky o velikosti 10 mikrometrů. Soustředíme se proto na tento ukazatel, respektive na pevné částice ve vzduchu.